ATELIÉR v Holečkové slaví 20 let

Je sobotní odpoledne 14. října 2000. V divadélku Radar na Praze 7 probíhá přehlídka mých oděvů a na večer se chystá otevření mého ateliéru …

… po přehlídce

zve vás skromně

NOVÝ ATELIÉR

„U Kašpara“ v domě.

Kde vsedě, vstoje,

spouštím svoje šicí stroje.

Při pití a štěbetání

uvidíte, co je k mání.

Tedy vážně, bez legrace

od sedmi je kolaudace…

                            Věřím, že člověk má za život jen pár možností, kdy mu osud přímo ukáže a připraví půdu pro ten správný krok. Tím krokem pro mě byla nabídka majitele domu využít přízemní prostor v Holečkové ulici pro oděvní ateliér. Tak jsem ho nazvala, ale nikdy jím přímo nebyl. Podle potřeby se měnil, budoval, rozšiřoval až do dnešní podoby. Co je pro něj stále stejné … je moje úvodní myšlenka.

„Bude to místo setkávání milých lidiček, tvoření a krásy“

Bohužel v této zvláštní zavřené době jsem nemohla připravit žádnou výstavu ani přehlídku k oslavě tohoto výročí. Dokonce nemohu do ateliéru ani nikoho pozvat na setkání. Tak alespoň touto formou trochu zavzpomínám, jak se tento prostor měnil v čase.

* V roce 1992, kdy jsem se do domu přistěhovala, bydlel v přízemním prostoru údržbář OPBH, který se spolu s náklaďákem starých radií a televizorů odstěhoval. Prostor byl přebudovaný na obchod „Potraviny u Kašpara“. Jeden z prvních obchodů v této oblasti, který měl otevřeno i v neděli… byla to doba, kdy na Smíchově ani nejbližším Zličíně jsme neměli o nějakém supermarketu ani zdání.

*V červnu 2000 byl obchod uzavřen a začala přestavba části přízemí domu. Vzhledem k dalším záměrům majitele domu musely být zpevněny obvodové zdi domu. Velké výlohy obchodu se změnily v menší, ale krásnější okna, která si hýčkám. Jsou stále vyzdobená výrobky a dekoracemi různých řemeslníků, umělců i posluchačů kurzů. Lákám kolemjdoucí, ať pohlédnou dovnitř na dění, která probíhá uvnitř (především v zimě, kdy okénka svítí jak ve vesnické chaloupce). Je to tak nezvyklé … rušná Holečkova ulice v centru velkoměsta … a za oknem se zastavil čas – skloněné usměvavé tváře nad herdulí a krajkou, či jiné činnosti. Ale vraťme se na začátek. Stavebně se vnitřní prostor mnoho nezměnil.  Zůstaly klenuté stropy, průchody mezi místnostmi, dveře do ulice i na pavlač. Upravila se část pro WC, kuchyňku a místnost pro tzv. barvírnu (prostor určený pro barvení látek).

Následovalo mnoho hodin práce, kdy se budovalo dřevěné obložení průchodů, police s osvětlením, lustry, tyče na závěsy i oblečení, police a stoly do šicí dílny a barvírny (využila jsem nábytek z původního obchodu).  Do přední části ateliéru jsem potřebovala 4 velké stoly a 20 židlí. Nakonec se stoly našly v bazaru a židle z větší části ze staré restaurace. Stačilo „jen“ vše několikrát natřít, ušít polštářky, závěsy, pod skla na stoly naaranžovat staré krajky, přišroubovat několik rolet a ještě udělat asi tisíc maličkostí…To vše se za pomoci přátel a nejbližších stihlo v rekordním čase … za 4 měsíce.

Generálka, jestli je prostor připraven na své návštěvníky, proběhla již 6. října, kdy uvítal posluchačky Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel. Domluvila jsem se s vedoucí spolku Ivou Proškovou, že tento nový prostor využijeme pro konání kurzů.  V té době spolek učil ve Stodůlkách v Domě dětí a možnost využít ateliér v Holečkové se jevila jako fajn příležitost, mít vlastní prostor.

*a další roky? Prostor mojí dílny a barvírny v zadní části domu zůstal stejný. Přední část se měnila podle toho, jak se vyvíjela činnost spolku i moje vlastní aktivity. V současné době má Vzdělávací spolek uměleckých řemesel v pronájmu celé přízemí domu. Vedle hlavního prostoru ateliéru se učí v tzv. žluté učebně. Útulná místnost s okny na pavlače určená pro krajkářky. Vstupní místnost pro uložení všech materiálů, pomůcek, knih a dalších materiálů určených pro výuku řemesel. Další místnost je oddělená chodbou v domě. Říkáme jí „špinavá“. Učí se zde převážně řemesla, která potřebují prostor pro dráty, lepidla, barvy, tavné pistole, hořáky apod. Na tuto místnost navazuje sklad, kde jsou soustředěny předměty a aranžerské potřeby pro výstavy, pytle se šustím, proutí a pedig, šicí stroje a spousta dalších věcí, které spolek ke své činnosti potřebuje.

Jak jsem psala již na začátku tohoto vzpomínání, v této chvíli celý ateliér lehce odpočívá, ba přímo pospává. Vzhledem ke všem omezením nezní smích posluchaček, protože se nemohou konat kurzy. Ze stejného důvodu nepřipravuji ani žádnou přehlídku či výstavu. Jen z dílny je slyšet šicí stroje a bliká žehlička. Stříhám, sešívám a doufám, že to co v těchto dnech v dílně vytvořím, budu moci svým návštěvníkům zde v ateliéru i předvést.

A co si mohu dál přát?

Přeji ať ateliér a celý prostor v Holečkové kráčí s úsměvem a radostí do dalšího desetiletí setkávání lidiček a umění.