MALÉ ZAVZPOMÍNÁNÍ NA JITKU
…na krajkářku, textilní výtvarnici a mojí velkou přítelkyni Jitku Egermaierovou von Lindern, která nás opustila v listopadu 2020. Ve světě textilu a krajek se pohybovala celý život. Ráda kombinovala tradiční dary přírody (kůži, kůru, mušle, vlákna rostlin), ale zkoušela i nové technologie a materiály. Ve své tvorbě spojovala techniku tkaní, plstění, batiky, malování na hedvábí s paličkovanou krajkou. Té se věnovala nejvíce. Vyučovala tradiční i moderní paličkované krajky po celé Evropě. Organizovala výstavy, účastnila se mnoha mezinárodních krajkářských setkání. Díky ní, jsem i já mohla proniknout do tohoto světa a mnoha akcí se účastnit. V té době žila ve Španělsku a já v Praze, ale i na dálku jsme byly schopné spolupracovat. Každá po svém a se svými materiály, ale v závěru naše výstavy a expozice působily harmonicky a vzájemně se doplňovaly.
Rozuměly jsme si i v soukromí. V určité době jsme spolu trávily na cestách, festivalech a kurzech mnoho času a tak jsme při rozhovorech u sklenky vína, kávě či dobrém jídle probraly všechno možné. Umění, naše plány a nápady, přípravy akcí a výstav i osobní život. Mnoho jídel jsem v její kuchyni ochutnala poprvé. Některé recepty mám opsané a občas jimi překvapím své hosty. Bohužel před lety vážně onemocněla. Přesně v době, kdy se mi narodil první vnuk Ignác. Ani jsem se jí nemohla moc pochlubit, jak roste a jak k němu za tři roky přibyla vnučka Antónie(pouze pár fotek a vyprávění o tom, co již dovedou). Nic jiného již díky své nemoci nedokázala vnímat.
V roce 1995 koupila v Bystřeci starou chalupu se stodolou a přestavěla ji na občasné bydlení a letní galerii s řemeslnou dílnou. Měla s tímto prostorem spoustu plánů a velkou část jich také realizovala. Dávala dohromady výtvarníky z Čech i celé Evropy. Pořádala kurzy pro lidi z okolí i pro nadšence o řemesla z Anglie, Španělska či Polska. Mnoho let jsem jí při pořádání těchto akcí stála po boku. Společně jsme zde připravovaly výstavy i módní přehlídky. I v době nemoci našla v sobě chuť na to, aby se mnou do Bystřece přijela (a že ji to v posledních dvou letech stálo mnoho sil). Vždy zkontrolovala, jak jsem spolu s dalšími výtvarníky připravila výstavu, prohlédla si modelky i šatičky. I když již nemohla mluvit, všemu rozuměla. Seděla v čele stolu na terase u zurčícího potůčku a naslouchala vyprávění hostů a přátel, kteří přišli na výstavu a přišli ji pozdravit. Občas se zasmála, občas posunkem vyzvala, ať dolejeme prázdné sklenky.
BYLY TO KRÁSNÉ ČASY… díky situaci okolo covidu, jsme neměli zatím možnost se s ní rozloučit. Konec června byl vždy čas, kdy Jitka v Bystřeci připravovala Letní setkání s uměním a řemesly. A já se rozhodla, že LETOŠNÍ SETKÁNÍ (stále lehce v oparu covidu – do Čech stále nemohou přijet její nejbližší příbuzní z Anglie), VĚNUJI JITCE A VZPOMÍNKÁM NA NI.
Proto si vás dovoluji pozvat na toto zavzpomínání do Bystřece… viz. POZVÁNKY
