A je tu únor…
Poznám to podle toho, že jsem ráno vstávala do mlhy, zatažena a slabého mžení. Když i poledne bylo stejné, sedla jsem k herduli, namotala na paličky žlutou a oranžovou nit a rozhodla se, že nepříznivý zachmuřelý únor přeperu. Paličky klapaly, já se začala usmívat, na herduli se začala objevovat sluníčková krajka. K tomu jsem došila novou modrou pletenou deku. Když jsem ji rozhodila v učebně, abych ji nafotila, měla jsem pocit, že sedím na pláži a koukám do vln moře… Myšlenky se odpoutaly od zimního času a běhaly kolem mne v letním hávu. Možná tohle moje počínání mělo vliv i na okolí. K večeru jsem v dílně střihala podšívku k modrému kabátku s barevnými pruhy a najednou jakoby šlo kolem jaro. Vítr se utišil, teplota kolem 10 stupňů Celsia, žádná tma, jen podvečerní přítmí. Nechala jsem si otevřené dveře na pavlač a fakt ho cítila.
Modrou deku si můžete prohlédnout v mém nápadníku. Je poslední v řadě.
Žlutou krajku paličkuji na letní kalhoty pro kolekci krajkových oděvů na festivalové přehlídky.
Kabátek bude již čtvrtý v pořadí. Vždy trochu jinak ušité barevné pruhy, různé podšívky i velikosti. Na fotografii jsou dva předešlé se svými nositelkami: paní Světlana (dlouholetá posluchačka a přítelkyně spolku) a slečna Tonička (moje vnučka).
