Jak vznikla KNIHA o Šikmém tkaní
Úvod
Jsou knihy a knihy. Z mého pohledu ti, kteří píší romány či pohádky si mohou vymýšlet a jsou právem považováni za spisovatele. Ti, kteří píší dokumenty či příběhy z cest jsou také spisovatelé, ale ti již čerpají z daných a skutečných poznatků. Ti, kteří píší naučné knihy, se asi také považují za spisovatele. Já, které právě vychází vůbec první kniha v životě, se za spisovatele nepovažuji. Jde o knihu výukou, kde je třeba přesně zaznamenat postupy a výsledky v dané technice. Jednak vše popsat slovy. To znamená držet se nějaké historicky dané terminologie a v případě, že neexistuje, si ji vymyslet. Současně některé prvky zakreslit a také vše zaznamenat na fotografii.
1. kapitola
V nakladatelství Grada již vyšlo několik knih od mých kolegyň ze spolku. Jeho redaktorka Jana Mynářová hledá řemeslníky a výtvarníky, jejichž řemeslo by stálo za to zaznamenat. Tak tomu bylo i u mě. Dlouho jsem odolávala. Mé rozhodnutí „kývnout na psaní knihy“ souviselo s tím, že jsem se v té době velmi zajímala o techniku šikmého tkaní a měla jsem za sebou několik výukových kurzů a kolekci výrobků vytvořených touto technikou. U kávičky domluvila s kamarádem a fotografem Pavlem Křepinským, že do toho půjde se mnou. V prosinci 2020 jsem podepsala smlouvu.
2. kapitola
A tak jsme začali. Oba jsme najednou stáli na startovací čáře bez zkušeností. Plni obav jsme se začali učit… instalovat oblečky na figuríny, fotit rámečky i moje (ne již krásné, mladé) ruce, které zaznamenávají postupy tkaní.
Pavel si koupil dva fotografické deštníky s reflektory (abychom mohli fotit bez stínů a změny světla). Začal přemýšlet, jak postupy zaznamená, jak je upraví v počítači. Vše konzultoval s nakladatelstvím. Na mě bylo vytvořit kostru celé knihy. Nastudovat přesnou terminologii tkaní. Tkám již přes třicet let, ale vždy mě víc zajímal proces tvoření některé textilie, než přesný název tkané vazby. Uvědomila jsem si, že pokud bude chtít někdo podle knihy tkát, musí být vše přesně. Nebudu u toho já, která by vysvětlila svůj vymyšlený pojem.
 |
 |
3. kapitola
Velmi poučné pro mě byly rozhovory s již protřelou autorkou výukových knih Ivanou Domanjovou, která mě dala mnoho užitečných rad. Jak vše technicky zaznamenat, nakreslit, vyfotit, abych se v tom neztratila nejen já, ale i mé psaní. Druhou osobou, která mě sunula dopředu, byla Iva Prošková, která se stále ptala, jak jsem daleko, kolik už mám kapitol, kdy kniha vyjde? Marcela Mašková, dohlédla na češtinu, psané čárky, slovosled… atd. A pochopitelně i redaktorka nakladatelství, která mě na jednu stranu uklidňovala, ať nespěchám, ale na druhou stála o to, aby kniha vyšla.
4. kapitola
Tkaní čtverců, rozpracování techniky na několika rámečcích, sestavování do skupin, vytvoření celých výrobků zabralo mnoho času. Velmi dobrým hnacím motorem byly pro mě diskuze v kurzech tkaní, kdy moje posluchačky přicházely s různými vzory a barevnými kombinacemi. I díky jim jsem chtěla vše zaznamenat. Kolik čtverců bylo celkem utkáno, jsem nespočítala. Fotografií bylo přes 200, textu napsáno, přepisováno a upravováno mnoho stran. Technické nákresy jsem dělala několikrát, všechny tužkou a pastelkou vlastní rukou.
5. kapitola
V prosinci 2022 kniha po třetí rešerši odevzdána do tisku a na jaře 2023 jsem ji držela voňavou, novou v ruce. V květnu na Pavlačové přehlídce u nás v Holečkové ulici jsme ji pokřtili. Kmotřenky knihy Ivana a Marcela nás velmi překvapily. Já nechtěla, aby se kniha polévala. Když jsem viděla, jak Marcela naklání džbán nad knihou, velmi jsem protestovala. Jaký byl můj údiv, kdy se ze džbánu na knihu snášely klubíčka vlny… zase mě dostaly. A tak všem spoluhráčům děkuji, za to, že jsme knihu o Šikmém tkaní mohli poslat do světa.
A i koláč od kmotry Marcely v podobě knihy byl velmi dobrý.
